Se Zlíchovem na Lochkově. Takové dostaveníčko nás čekalo v rámci jednoho z posledních zápasů aktuální sezony. Druhý tým tabulky má své hřiště pod vodou, a tak jsme se museli utkat na neutrální půdě. Ztráta domácího prostředí se na favorizovaném soupeři ale bohužel nijak nepodepsala a po doslova krvavém boji jsme prohráli 0:4.

Stejně jako na poslední zápas jel trenér Venca Hlaváček i na tento duel s kufrem své fabie plným omluvenek. Hráčů, kteří se nemohli dostavit, bylo tolik, že by se z nich dal poskládat celý další mančaft. Chyběl například Rejža, Venca Hřivna nebo Šéba. Bezesporu největší ztrátou pro nás však byla absence elitního kanonýra Štípy, jenž chytil úctyhodnou střeleckou formu.

Oslabení jsme tedy vyběhli na hřiště a proti druhému týmu tabulky se naše ztráty projevily. Zlíchov byl po počáteční „oťukávačce“ lepší, více držel míč na svých kopačkách a přehrával nás ve středu. Hrozil především kolmými přihrávkami a dlouhými pasy za obranu. Poprvé jsme inkasovali po čtvrthodině hry, kdy se po nedůrazu v našem pokutovém území dostal útočník soupeře k hlavičce a míč se štěstím propadl až za Koubiče.

Ačkoliv měl Zlíchov převahu, záhy po inkasovaném gólu jsme měli velkou šanci i my. Co velkou… Obrovskou! Tutovou! Stoprocentní! A na hony daleko volající po vyrovnání. Po centru z levé strany se ve vápně dostal k zakončení Tomáš Svoboda, nadvakrát napálil gólmana. Od něj se míč odrazil k Májovi, který sice překonal brankáře, ale pro změnu trefil obránce stojícího na brankové čáře. Balon se znovu odrazil k našim nohám, tentokrát k Bóžovi na hranici penalty. A zkušený středopolař už brankáře ani obránce nenechal vyniknout. Na jeho pokus, který spíš než do branky mířil k rohovému praporku, neměl šanci dosáhnout vůbec nikdo.

Vyrovnáním, které by mohlo trochu otupit tlak Zlíchova, jsme pohrdli. A do konce prvního poločasu jsme naopak ještě jednou inkasovali. Po centru z naší levé strany obrana zapomněla na útočníka, který míč špičkou (nebo možná pičkou, kdo ví…) lehounce tečoval mezi Koubičovy nohy. Kdo vsadil na handicap domácích, musel se radovat. Nám ale do smíchu příliš nebylo a do kabiny jsme šli s dvougólovým mankem.

V šatně jsme pak dlouho rozebírali ohrané hity „Vzadu bez chyby“, „Nedávat jim prostor“ a „Bacha na rozehrávku“. Aby hned v úvodu druhého dějství Pátíček parádní kolmicí uvolnil k samostatnému úniku na naši branku útočníka soupeře, který pohotově překonal Koubu. Páťa tím načal svou černou desetiminutovku, na jejímž konci po souboji ve vápně zůstal ležet v tratolišti krvi na trávníku.

Krev se hrnula a z nosu i z tržné rány. Páťa se po několika minutách zvedl ze země a s rudým obličejem a voláním „Adriááááno!“ po vzoru Italského hřebce Rockyho zamířil na střídačku. A přestože chtěl po ošetření hrdinsky pokračovat ve hře, krev téct nepřestávala a zápas pro něj skončil. A tak si alespoň na střídačce udělal památeční fotku (kterou můžete zhlédnout na klubovém facebooku).

Stejně tvrdý direkt jako inkasoval Páťa, chvíli po jeho odstoupení dostal i celý tým v podobě čtvrtého gólu. Zlíchov rozehrál rohový kop podobným signálem, z jakého těžíme my (asi se inspiroval při předzápasové přípravě u videa) a střední záložník nechytatelnou střelou přes chumel hráčů trefil přesně pravou šibenici.

Utkání s druhým celkem tabulky tedy skončilo jednoznačnou porážkou 0:4. My musíme vyléčit pošramocené sebevědomí, zahojit pochroumané ciferníky a soustředit se na další utkání. Třeba hned to domácí v sobotu proti Zličínu.

Základní sestava: Kouba – Haisl, Hlaváček, Štěpánek P., Borovička – Svoboda, Schüller, Lindner, Štěpánek R., Kubr – Mayer

Lavička: Blažek, Ira