Áčko se poprvé na jaře představilo na své půdě v řeporyjském svatostánku. A domácí fanoušci mohli sledovat vítězství nad rezervou Přední Kopaniny 3:1. Řeporyje tak po Troji vyhrály i druhý zápas v řadě a připsaly si další tři veledůležité body v boji o záchranu.
Kvůli touze rozhodčích vidět večerní derby pražských „S“ se začínalo o čtvrthodiny dříve. Změna termínu nás ale nezaskočila a za krásného jarního počasí jsme byli od začátku utkání aktivnější než soupeř, který nepřijel s žádnými posilami z kopaninského áčka.
Na těžkém terénu se nám celkem dařilo kombinovat ve středu hřiště, Kopaninu jsme přehrávali a vypracovávali jsme si množství šancí. Poprvé jsme se mohli radovat z gólu po dvaceti minutách hry. Tomáš Svoboda potáhl míč po levé straně, nahrál před vápno Robikovi a ten z prvního doteku střílel. Pokus mu sice vůbec nevyšel, ale uvnitř pokutového území se míče zmocnil Rejža a levou nohou pohotově zakončil přesně k tyči – 1:0.
O deset minut později už jsme slavili podruhé. Tentokrát se do protiútoku vrhl Venca Hřivna, obešel obránce, prošel až do vápna soupeře a ačkoliv byl faulovaný, kontakt ustál a naservíroval balon do malého vápna, kde číhal znovu Rejža a s přehledem uklidil do odkryté branky.
I za stavu 2:0 jsme nadále aktivně útočili a měli několik příležitostí skóre do přestávky ještě zvýšit. Zato soupeř během první pětačtyřicetiminutovky naší branku takřka neohrozil.
Hned v úvodu druhé půle musel kvůli zranění hřiště opustit Tóťa, místo něj na trávník přišel Páťa Ira. A vzhledem k tomu, že ve stejném termínu hrálo i béčko, bylo to pohříchu jediné střídání, které jsme měli k dispozici. Síly pak rychle ubývaly a také vlivem zbytečných ztrát ve středu hřiště jsme se soupeřem nechali zatlačit.
Dlouho neškodná Kopanina si začala vytvářet šance, většinou si s tím ale obrana a gólman Weasley poradili. Právě brankář nás několikrát podržel, zejména pak dvacet minut před koncem, kdy zneškodnil střelu útočníka, který měl ve vápně dostatek prostoru, aby nebezpečně vypálil.
Šance hostů jsme přežili a z brejků jsme naopak několikrát mohli zvýšit na 3:0. To se povedlo až pět minut před koncem Bóžovi, který uplatnil rychlost Usaina Bolta, jako lasička se protáhl kolem stopera a křižnou střelou na zadní tyč propálil gólmana.
Záhy na to, jsme ještě stačili také inkasovat. Šéba ve vápně fauloval pronikajícího útočníka a na následnou penaltu Weasley nedosáhl. Nic víc už jsme ale soupeři do konce zápasu nepovolili a po konci utkání jsme se mohli radovat z vítězství 3:1.
Základní sestava: Vopěnka – Haisl, Štěpánek P., Hlaváček, Šebesta – Hřivna, Schüller, Štěpánek R., Svoboda – Rejzek, Blažek.
Lavička: Ira

Trója – Řeporyje 0:1

Ve třetím jarním utkání jsme se konečně dočkali. Poté, co v neděli uspělo béčko proti Modřanům (3:0), se radovali také fotbalisté řeporyjského áčka. V zápase s Trójou urvali první tři body, veledůležité v boji o setrvání v pražské 1.B třídě. Prostě po dlouhé době zase jednou zlatý řeporyjský víkend!

Ve sváteční termín, na Velikonoční pondělí jsme si místo šupání holek pomlázkami vykoledovali důležité body s Trójou. Od začátku zápasu jsme na umělé trávě v Braníku byli lepším týmem. Soupeře jsme přehrávali ve středu hřiště, kombinacemi jsme se dostávali na dostřel branky a vytvářeli si velké množství šancí.

Vedení jsme se dočkali až po půlhodině hry. Robik našel parádním pasem za obranu Vencu Hřivnu, ten se po pravé straně protáhl přes obránce do pokutového území a křižnou střelou se trefil přesně ke vzdálenější tyči.

To soupeř se do šancí příliš nedostával. Přesto ale mohl srovnat. Po ojedinělém útoku se ve skrumáži před naší brankou dostal k míči domácí hráč a jeho nenápadná přízemní střela se otřela o tyč. Nadále jsme to však byli my, kdo byl jednoznačně aktivnější a více se hrnul do útoku. A o přestávce jsme si mohli do kabin odnášet větší náskok. Velkou šanci měl Rejža, Robik ze slibného přímáku napálil jen zeď a neuspěl ani Páťa těsně před poločasem, který se po standardce objevil naprosto sám před brankářem. Jeho střelu z otočky ale gólman vyrazil.

Do druhého poločasu nás přivítala sněhová vánice, přes husté chumelení nebylo vidět na dva metry a podmínky byly opravdu složité. Trója hru na rozdíl od úvodního dějství vyrovnala a snažila se více držet míč na svých kopačkách. Do šancí jsme však soupeře příliš nepouštěli. A když se v naší obraně přeci jen objevilo okénko, podržel nás dobře chytající Koubič.

My jsme vyčkávali na rychlé protiútoky a hned několikrát jsme mohli odskočit na rozdíl dvou gólů. Nadějné brejky jsme však nedokázali dotáhnout do zdárného konce. O výsledek jsme se tak museli strachovat až do poslední minuty. Žádnou větší příležitost na srovnání skóre jsme ale soupeři nedovolili a zaslouženě dokráčeli k prvním jarním bodům, díky kterým jsme se dotáhli na Bílou Horu. Pokračování je v sobotu, kdy konečně na svém hřišti v Řeporyjích přivítáme rezervu Přední Kopaniny. A doufejme, že i po tomto zápase budeme mít důvod k radosti.

Sestava: Kouba – Haisl, Hlaváček, Štěpánek P., Šebesta – Hřivna, Štěpánek R., Svoboda, Kubr – Rejzek, Blažek

Lavička: Schüller, Ira, Štípek

Řeporyje – Modřany 1:4

Poslední březnovou sobotu nás čekal první domácí zápas jara. I když ne tak úplně domácí. Utkání proti SK Praha 4 náš tým nehrál ve svém svatostánku v Řeporyjích, ale vzhledem ke stavu trávníku se přesunul do azylu areálu spřízněného Motorletu.

Věděli jsme, že nás čeká veledůležitý zápas. Bílá Hora, náš soupeř v boji o záchranu, předtím prohrála se Zlíchovem, a kdybychom zvítězili, smazali bychom tříbodovou ztrátu. Hráli jsme ale proti silnému soupeři, třetímu celku tabulky, který během zimní přestávky posílila řada hráčů z vyšších soutěží.

Začátek byl vyrovnaný. A prvním, kdo si vypracoval velkou šanci, byl náš tým. Venca Hřivna využil nedůrazu hostující obrany, protáhl se po pravé straně a běžel sám na bránu. Jeho přízemní střela na zadní tyč ale skončila těsně vedle. Vedením jsme pohrdli a soupeř nás začal místy až jednoznačně přehrávat.

Problémy nám dělali především na naši soutěž nevídaně rychlí útočníci. Hosté hráli jednoduše, kolmými přihrávka a nakopávanými balony za obranu vyzývali bleskové útočníky a my jen stěží hasili nebezpečí, někdy i za cenu velkého rizika. Když Tóťa zatáhl za „záchrannou brzdu“ a nepustil soupeře do samostatného úniku na branku, mohl být hodně rád, že viděl jen žlutou kartu.

Po dvaceti minutách už jsme ale inkasovali. Dlouhý balon do vápna sice Jarda Kubů nepustil k dotírajícímu hráči za sebou, ale míč odrazil jen na penaltu, kde další hráč pohodlně trefil odrytou branku. S chutí hrající soupeř si tvořil šance i nadále, několikrát ale selhal v koncovce. A to i díky dobře chytajícímu Weasleymu, který náš tým v zápase několikrát podržel. První poločas jsme tak prohráli 1:0.

Tým SK Praha 4 měl herní převahu i po přestávce. A hned v úvodu druhé půle jsme inkasovali dva laciné góly. Nejprve měl hostující útočník po centru z levé strany dostatek prostoru, aby se mezi několika našimi obránci zorientoval a z blízka propálil Weasleyho. Jen několik málo minut poté jsme zase ve snaze rychle rozehrát špatně vhodili aut, poslali soupeře do přečíslení a prohrávali už 0:3.

Potom jsme se branky konečně dočkali i my. Po závaru před brankou se míč odrazil za vápno, kde tradičně číhá starý a všemi mastmi mazaný lišák Robik. Ten si balón posunul a skákavou střelou na zadní tyč nedal brankáři sebemenší šanci. Soupeř pak polevil a my se jsme se více tlačili dopředu. Šanci posunout skóre na rozdíl jediného gólu měli postupně Venca, Rejža a Míša Kubr, ani jednomu se však prostřelit gólmana hostů nepodařilo. Škoda, gólem jsme mohli soupeře dostat pod tlak…

Místo toho však před koncem SK Praha 4 zvýšilo vedení znovu na tříbrankový rozdíl. A bylo hotovo. I ve druhém mistrovském utkání jsme tedy prohráli. Nutno však podotknout, že tentokrát zaslouženě. Soupeř byl lepší a nad naše aktuální možnosti.

Základní sestava: Vopěnka – Baloun J., Kubů, Štěpánek P., Haisl – Kubr, Štěpánek R., Svoboda, Hřivna – Blažek, Rejzek
Lavička: Vodsloň, Schüller, Borovička, Štípek, Rolník

Miškovice – Řeporyje 4:2

Zimní pauza a několikaměsíční příprava je minulostí. Áčko má za sebou první mistrovský zápas druhé části sezony. A jaro, kdy nás čekají hodně náročné záchranářské boje o udržení v 1.B třídě, jsme neodstartovali úspěšně. Na hřišti sedmých Miškovic jsme prohráli 2:4.

Hned před prvním mistrákem se omluvil velký počet hráčů, a trenér tak musel sestavu složitě látat dohromady. Vyztužil střed hřiště, ale v prvním poločase to nebylo na hře vůbec znát. Miškovice náš tým přehrávaly a zejména prostředkem se dostávaly až k našemu pokutovému území. Také Řeporyje si po kombinačních akcích vytvořily pár nadějných útoků, gól z toho však vytěžit nedokázaly.

Bezbrankové skóre se změnilo až po půlhodině hry. Bohužel však v náš neprospěch, a to hned dvakrát během několika málo minut. Oba góly pramenily z chybné rozehrávky uprostřed hřiště a následných brejků Miškovic. V prvním případě jsme inkasovali z centru z pravé strany, který se dostal až na malé vápno a tam útočník pohotově propálil Koubu. Ve druhé situaci se několikrát odraženého míče ve vápně ujal domácí útočník, povedenou kličkou se zbavil obránce a s přehledem proměnil.

Bleskové dvougólové vedení domácí uklidnilo a Miškovice se snažili kontrolovat hru. Do kabin jsme však přece jen mohli odcházet v trochu radostnějším rozpoložení. Po pěkném pasu za obranu se k míči dostal Venca Hřivna, oklamal stopera a mohl běžet takřka sám na branku. Místo toho chtěl ještě na druhé straně hřiště najít úplně volného Bohouše, jenže nepřihrál přesně a akce zoufale volající po gólu zase rychle utichla.

Ve druhém poločase jsme o poznání zlepšili hru v záložní řadě, především v jejím středu, a pomalu začali soupeře přehrávat. A aktivita se vyplatila deset minut po příchodu z kabin. Na konci zdařilého signálu byl Venca Hřivna, jenž uprostřed vápna propálil všechno, co mu stálo v cestě – 1:2.

Snížení náš tým povzbudilo, naopak Miškovice najednou působily hodně nejistým dojmem. Toho jsme využili a tlačili se za vyrovnávacím gólem. Po pravé straně pěkně utekl Bláža, míč si navedl až do pokutového území, místo zpětné přihrávky na penaltu ale zkoušel centrovat ke vzdálenější tyči, kde míč všechny přeletěl. Další příležitost na srovnání skóre měl o pár minut později také Tóťa, po rohu ale hlavou mířil nad branku.

A jak to tak ve fotbale bývá, letité pravidlo „nedáš – nedostaneš“, se vyplnilo i tentokrát. Na druhé straně z ojedinělé šance soupeř trefil břevno, míč se odrazil na úroveň penalty k neobsazenému útočníkovi a ten neměl problém z první překonat Koubiče. Definitivní zlom zápasu přišel dvacet minut před koncem. Naší nadějnou standardku nedokázal nikdo před brankou dotlačit do sítě, gólman ihned rozehrál dopředu a Miškovice šly do brejku. Po viditelném ofsajdu, který však pomezní rozhodčí nepochopitelně nezaznamenal, uháněl útočník sám na branku, udělal brankáři kličku a Koubič musel faulovat. Následoval hned trojí trest: červená karta, penalta a gól.

Dotahovat třígólový náskok, navíc pouze v deseti lidech, už bylo hodně těžké. Po chybě domácí obrany sice Venca Hřivna po samostatném úniku snížil na rozdíl dvou branek, víc už jsme toho ale do konce zápasu nedokázali. Z prvního mistrovského utkání jsme tak odjížděli s porážkou 2:4.

Základní sestava: Kouba – Šebesta, Hlaváček, Štěpánek P., Haisl – Schüller, Vodsloň – Ira, Štěpánek R., Hřivna – Blažek.

Lavička: Borovička

Áčko má za sebou poslední zápas přípravy, v generálce na jarní záchranářské boje se v rámci Zimní ligy na Zličíně utkalo s Kunicemi „B“. A v utkání plném zvratů, jak ve skóre, tak v herním projevu, naše mužstvo remizovalo 4:4.
Poslední zimní soupeř vedený starým známým se k zápasu sešel pouze v počtu sedmi hráčů, nás bylo ale o poznání víc, a tak jsme se domluvili, že jim čtyři hráče půjčíme. Místo tradičního černobílého dresu tak přes hlavu přetáhli a na devadesát minut se stali přeběhlíky Kubajs, Jirka Baloun, Rolba a Sergej. Těsně před začátkem druhé části sezony si tak alespoň mohli vyzkoušet připravenost na mistráky takřka všichni hráči.
Přestože se Kunice sešly v opravdu malém počtu, ti, co dorazili, byli fotbalově na velice slušné úrovni. Od úvodu zápasu jsme to však byli my, kdo byl na hřišti jednoznačně aktivnějším a lepším týmem. Vzadu jsme měli dostatek prostoru na zakládání akcí, dobře jsme kombinovali ve středu hřiště, dostávali se přes obranný blok a vytvořili si spoustu nadějných příležitostí.
Jak je naším zvykem, hodně jsme jich spálili, alespoň dvě šance se nám však proměnit přece jen podařilo. Nejprve si po pěkné individuální akci navedl na střed míč Rejža a z vápna uklidil míč do brány a deset minut po něm se po přihrávce z levé strany trefil i v pokutovém území osamocený Páťa Ira.
Nedorozuměním v defenzivě jsme pár příležitostí nabídli také hostům, gól jsme ale za prvních 45 minut neinkasovali a do přestávky šli za pohodlného vedení 2:0. Nutno podotknout, že brankový rozdíl mohl být o poznání komfortnější, celkem povedený výkon jsme však nedokázali přetavit ve více gólů.
Stejně jako v minulých přípravných utkáních jsme po přestávce na dobrý výkon z úvodního poločasu nenavázali. A to ani zdaleka. Najednou jsme naprosto přestali běhat, vytratil se pohyb bez míče a nabídka. V rozehrávce jsme kupili jednu chybu za druhou a nedokázali chvíli podržet míč. A na rozdíl od první půle to byly Kunice, kdo se tlačil dopředu. Problémy nám dělali především velice šikovní a dobře rychlostně vybavení hráči záložní řady.
Na snížení v 60. minutě takřka záhy odpověděl svým druhým gólem v utkání Rejža. Jenže místo toho, abychom hru uklidnili, jsme si koledovali i nadále. Po zbytečných ztrátách ve středu hřiště jsme se nestačili vracet a soupeř hrozil z rychlých brejků. Z nich také během několika minut dokázal srovnat a poté dokonce otočit skóre na 4:3.
Tři minuty před koncem ale přišel další světlý moment Rejži, který si ve vápně počínal hodně důrazně, ve skrumáži vybojoval míč a zblízka ho nekompromisně poslal do odkryté branky. Hattrickem Rejža jen korunoval svůj parádní výkon, po hříchu byl však jediným hráčem, který v utkání snesl absolutorium. A kdyby v samotném závěru uspěl i ve vyložené šanci po rychlém protiútoku, mohl být ještě slavnější.  Takhle z toho byla jen remíza 4:4 a hodně smíšené pocity před začátkem veledůležitých jarních bojů.

Základní sestava: Vopěnka – Šebesta, Štěpánek P., Hlaváček, Haisl – Vodsloň, Ira, Schüller, Hřivna – Blažek, Rejzek
Lavička: Kubů, Baloun J., Rolník, Sergej (všichni půjčeni Kunicím), Rolfes