FK Řeporyje – Satalice 7:2 (2:2)

Naše “A” mužstvo hostilo v pátém kole na svém hřišti Satalice, tým za které ještě v minulé sezóně nastupoval velezkušený hráč Hunal či reprezentanti futsalového národního týmu. V letní přestávce nastal odliv těchto hráčů a předseda Satalic Roman Hogen sází na odchovance klubu doplněné o satalické stálice. Vzhledem k pohledu na tabulku po 4. kole, kdy Satalice získaly první tři body po výhře nad zličínskou rezervou, byla výhra na domácí půdě povinností. Bohužel pro toto utkání chyběli hráči základní sestavy Rejzek, Waltzel a Staš. A tak se vsadilo i na hráče s menšími zdravotními komplikacemi, neboť lavička náhradníků čítala pouze tři jména. Utkání začalo nejlepším možným způsobem,a to když útočník Pavelka se obtočil kolem obránce a poslal nás ve druhé minutě do vedení. Vedení nám vydrželo pouhé tři minuty, a to když se střední záložník Satalic rozhodl pro střelu z 30 metrů, která překvapivě skončila za zády brankáře Přídy. Bylo však ještě hůře, a to když Hogen ml. prokázal fotbalové geny po otci a zakončil rychlý brejk soupeře. Důležitým momentem bylo však srovnání Davidem Pavelkou pár minut před úvodním hvizdem, kdy chytře přeloboval gólmana. Poločas hrůzy byl za námi, šlo se do dějství druhého. Bylo jisté jedno, a to že se velice špatný výkon opakovat nemůže. Od druhé půle se začala projevovat naše vyšší fotbalová kvalita a začali jsme soupeře svým větším zaujetím trápit. Po velmi dobře zahrané standardní situaci R. Štěpánka skóroval opět D. Pavelka a dokonal tak hattrick. O dalších deset minut pozdějí se nejlépe zorientoval ve shrumáži Petr Vosmík a alespoň částečně odčinil svůj slabší výkon. Pro tým ze Satalic to byl hřebíček, po kterém již naši hráči gólově dominovali a po brankách Václavíčka a střídajících źolíků Hutníka a Mayera skončil zápas přesvědčivým výsledkem 7:2. Důležité tři body.

Áčko se poprvé na jaře představilo na své půdě v řeporyjském svatostánku. A domácí fanoušci mohli sledovat vítězství nad rezervou Přední Kopaniny 3:1. Řeporyje tak po Troji vyhrály i druhý zápas v řadě a připsaly si další tři veledůležité body v boji o záchranu.
Kvůli touze rozhodčích vidět večerní derby pražských „S“ se začínalo o čtvrthodiny dříve. Změna termínu nás ale nezaskočila a za krásného jarního počasí jsme byli od začátku utkání aktivnější než soupeř, který nepřijel s žádnými posilami z kopaninského áčka.
Na těžkém terénu se nám celkem dařilo kombinovat ve středu hřiště, Kopaninu jsme přehrávali a vypracovávali jsme si množství šancí. Poprvé jsme se mohli radovat z gólu po dvaceti minutách hry. Tomáš Svoboda potáhl míč po levé straně, nahrál před vápno Robikovi a ten z prvního doteku střílel. Pokus mu sice vůbec nevyšel, ale uvnitř pokutového území se míče zmocnil Rejža a levou nohou pohotově zakončil přesně k tyči – 1:0.
O deset minut později už jsme slavili podruhé. Tentokrát se do protiútoku vrhl Venca Hřivna, obešel obránce, prošel až do vápna soupeře a ačkoliv byl faulovaný, kontakt ustál a naservíroval balon do malého vápna, kde číhal znovu Rejža a s přehledem uklidil do odkryté branky.
I za stavu 2:0 jsme nadále aktivně útočili a měli několik příležitostí skóre do přestávky ještě zvýšit. Zato soupeř během první pětačtyřicetiminutovky naší branku takřka neohrozil.
Hned v úvodu druhé půle musel kvůli zranění hřiště opustit Tóťa, místo něj na trávník přišel Páťa Ira. A vzhledem k tomu, že ve stejném termínu hrálo i béčko, bylo to pohříchu jediné střídání, které jsme měli k dispozici. Síly pak rychle ubývaly a také vlivem zbytečných ztrát ve středu hřiště jsme se soupeřem nechali zatlačit.
Dlouho neškodná Kopanina si začala vytvářet šance, většinou si s tím ale obrana a gólman Weasley poradili. Právě brankář nás několikrát podržel, zejména pak dvacet minut před koncem, kdy zneškodnil střelu útočníka, který měl ve vápně dostatek prostoru, aby nebezpečně vypálil.
Šance hostů jsme přežili a z brejků jsme naopak několikrát mohli zvýšit na 3:0. To se povedlo až pět minut před koncem Bóžovi, který uplatnil rychlost Usaina Bolta, jako lasička se protáhl kolem stopera a křižnou střelou na zadní tyč propálil gólmana.
Záhy na to, jsme ještě stačili také inkasovat. Šéba ve vápně fauloval pronikajícího útočníka a na následnou penaltu Weasley nedosáhl. Nic víc už jsme ale soupeři do konce zápasu nepovolili a po konci utkání jsme se mohli radovat z vítězství 3:1.
Základní sestava: Vopěnka – Haisl, Štěpánek P., Hlaváček, Šebesta – Hřivna, Schüller, Štěpánek R., Svoboda – Rejzek, Blažek.
Lavička: Ira

Trója – Řeporyje 0:1

Ve třetím jarním utkání jsme se konečně dočkali. Poté, co v neděli uspělo béčko proti Modřanům (3:0), se radovali také fotbalisté řeporyjského áčka. V zápase s Trójou urvali první tři body, veledůležité v boji o setrvání v pražské 1.B třídě. Prostě po dlouhé době zase jednou zlatý řeporyjský víkend!

Ve sváteční termín, na Velikonoční pondělí jsme si místo šupání holek pomlázkami vykoledovali důležité body s Trójou. Od začátku zápasu jsme na umělé trávě v Braníku byli lepším týmem. Soupeře jsme přehrávali ve středu hřiště, kombinacemi jsme se dostávali na dostřel branky a vytvářeli si velké množství šancí.

Vedení jsme se dočkali až po půlhodině hry. Robik našel parádním pasem za obranu Vencu Hřivnu, ten se po pravé straně protáhl přes obránce do pokutového území a křižnou střelou se trefil přesně ke vzdálenější tyči.

To soupeř se do šancí příliš nedostával. Přesto ale mohl srovnat. Po ojedinělém útoku se ve skrumáži před naší brankou dostal k míči domácí hráč a jeho nenápadná přízemní střela se otřela o tyč. Nadále jsme to však byli my, kdo byl jednoznačně aktivnější a více se hrnul do útoku. A o přestávce jsme si mohli do kabin odnášet větší náskok. Velkou šanci měl Rejža, Robik ze slibného přímáku napálil jen zeď a neuspěl ani Páťa těsně před poločasem, který se po standardce objevil naprosto sám před brankářem. Jeho střelu z otočky ale gólman vyrazil.

Do druhého poločasu nás přivítala sněhová vánice, přes husté chumelení nebylo vidět na dva metry a podmínky byly opravdu složité. Trója hru na rozdíl od úvodního dějství vyrovnala a snažila se více držet míč na svých kopačkách. Do šancí jsme však soupeře příliš nepouštěli. A když se v naší obraně přeci jen objevilo okénko, podržel nás dobře chytající Koubič.

My jsme vyčkávali na rychlé protiútoky a hned několikrát jsme mohli odskočit na rozdíl dvou gólů. Nadějné brejky jsme však nedokázali dotáhnout do zdárného konce. O výsledek jsme se tak museli strachovat až do poslední minuty. Žádnou větší příležitost na srovnání skóre jsme ale soupeři nedovolili a zaslouženě dokráčeli k prvním jarním bodům, díky kterým jsme se dotáhli na Bílou Horu. Pokračování je v sobotu, kdy konečně na svém hřišti v Řeporyjích přivítáme rezervu Přední Kopaniny. A doufejme, že i po tomto zápase budeme mít důvod k radosti.

Sestava: Kouba – Haisl, Hlaváček, Štěpánek P., Šebesta – Hřivna, Štěpánek R., Svoboda, Kubr – Rejzek, Blažek

Lavička: Schüller, Ira, Štípek

Řeporyje – Modřany 1:4

Poslední březnovou sobotu nás čekal první domácí zápas jara. I když ne tak úplně domácí. Utkání proti SK Praha 4 náš tým nehrál ve svém svatostánku v Řeporyjích, ale vzhledem ke stavu trávníku se přesunul do azylu areálu spřízněného Motorletu.

Věděli jsme, že nás čeká veledůležitý zápas. Bílá Hora, náš soupeř v boji o záchranu, předtím prohrála se Zlíchovem, a kdybychom zvítězili, smazali bychom tříbodovou ztrátu. Hráli jsme ale proti silnému soupeři, třetímu celku tabulky, který během zimní přestávky posílila řada hráčů z vyšších soutěží.

Začátek byl vyrovnaný. A prvním, kdo si vypracoval velkou šanci, byl náš tým. Venca Hřivna využil nedůrazu hostující obrany, protáhl se po pravé straně a běžel sám na bránu. Jeho přízemní střela na zadní tyč ale skončila těsně vedle. Vedením jsme pohrdli a soupeř nás začal místy až jednoznačně přehrávat.

Problémy nám dělali především na naši soutěž nevídaně rychlí útočníci. Hosté hráli jednoduše, kolmými přihrávka a nakopávanými balony za obranu vyzývali bleskové útočníky a my jen stěží hasili nebezpečí, někdy i za cenu velkého rizika. Když Tóťa zatáhl za „záchrannou brzdu“ a nepustil soupeře do samostatného úniku na branku, mohl být hodně rád, že viděl jen žlutou kartu.

Po dvaceti minutách už jsme ale inkasovali. Dlouhý balon do vápna sice Jarda Kubů nepustil k dotírajícímu hráči za sebou, ale míč odrazil jen na penaltu, kde další hráč pohodlně trefil odrytou branku. S chutí hrající soupeř si tvořil šance i nadále, několikrát ale selhal v koncovce. A to i díky dobře chytajícímu Weasleymu, který náš tým v zápase několikrát podržel. První poločas jsme tak prohráli 1:0.

Tým SK Praha 4 měl herní převahu i po přestávce. A hned v úvodu druhé půle jsme inkasovali dva laciné góly. Nejprve měl hostující útočník po centru z levé strany dostatek prostoru, aby se mezi několika našimi obránci zorientoval a z blízka propálil Weasleyho. Jen několik málo minut poté jsme zase ve snaze rychle rozehrát špatně vhodili aut, poslali soupeře do přečíslení a prohrávali už 0:3.

Potom jsme se branky konečně dočkali i my. Po závaru před brankou se míč odrazil za vápno, kde tradičně číhá starý a všemi mastmi mazaný lišák Robik. Ten si balón posunul a skákavou střelou na zadní tyč nedal brankáři sebemenší šanci. Soupeř pak polevil a my se jsme se více tlačili dopředu. Šanci posunout skóre na rozdíl jediného gólu měli postupně Venca, Rejža a Míša Kubr, ani jednomu se však prostřelit gólmana hostů nepodařilo. Škoda, gólem jsme mohli soupeře dostat pod tlak…

Místo toho však před koncem SK Praha 4 zvýšilo vedení znovu na tříbrankový rozdíl. A bylo hotovo. I ve druhém mistrovském utkání jsme tedy prohráli. Nutno však podotknout, že tentokrát zaslouženě. Soupeř byl lepší a nad naše aktuální možnosti.

Základní sestava: Vopěnka – Baloun J., Kubů, Štěpánek P., Haisl – Kubr, Štěpánek R., Svoboda, Hřivna – Blažek, Rejzek
Lavička: Vodsloň, Schüller, Borovička, Štípek, Rolník

Miškovice – Řeporyje 4:2

Zimní pauza a několikaměsíční příprava je minulostí. Áčko má za sebou první mistrovský zápas druhé části sezony. A jaro, kdy nás čekají hodně náročné záchranářské boje o udržení v 1.B třídě, jsme neodstartovali úspěšně. Na hřišti sedmých Miškovic jsme prohráli 2:4.

Hned před prvním mistrákem se omluvil velký počet hráčů, a trenér tak musel sestavu složitě látat dohromady. Vyztužil střed hřiště, ale v prvním poločase to nebylo na hře vůbec znát. Miškovice náš tým přehrávaly a zejména prostředkem se dostávaly až k našemu pokutovému území. Také Řeporyje si po kombinačních akcích vytvořily pár nadějných útoků, gól z toho však vytěžit nedokázaly.

Bezbrankové skóre se změnilo až po půlhodině hry. Bohužel však v náš neprospěch, a to hned dvakrát během několika málo minut. Oba góly pramenily z chybné rozehrávky uprostřed hřiště a následných brejků Miškovic. V prvním případě jsme inkasovali z centru z pravé strany, který se dostal až na malé vápno a tam útočník pohotově propálil Koubu. Ve druhé situaci se několikrát odraženého míče ve vápně ujal domácí útočník, povedenou kličkou se zbavil obránce a s přehledem proměnil.

Bleskové dvougólové vedení domácí uklidnilo a Miškovice se snažili kontrolovat hru. Do kabin jsme však přece jen mohli odcházet v trochu radostnějším rozpoložení. Po pěkném pasu za obranu se k míči dostal Venca Hřivna, oklamal stopera a mohl běžet takřka sám na branku. Místo toho chtěl ještě na druhé straně hřiště najít úplně volného Bohouše, jenže nepřihrál přesně a akce zoufale volající po gólu zase rychle utichla.

Ve druhém poločase jsme o poznání zlepšili hru v záložní řadě, především v jejím středu, a pomalu začali soupeře přehrávat. A aktivita se vyplatila deset minut po příchodu z kabin. Na konci zdařilého signálu byl Venca Hřivna, jenž uprostřed vápna propálil všechno, co mu stálo v cestě – 1:2.

Snížení náš tým povzbudilo, naopak Miškovice najednou působily hodně nejistým dojmem. Toho jsme využili a tlačili se za vyrovnávacím gólem. Po pravé straně pěkně utekl Bláža, míč si navedl až do pokutového území, místo zpětné přihrávky na penaltu ale zkoušel centrovat ke vzdálenější tyči, kde míč všechny přeletěl. Další příležitost na srovnání skóre měl o pár minut později také Tóťa, po rohu ale hlavou mířil nad branku.

A jak to tak ve fotbale bývá, letité pravidlo „nedáš – nedostaneš“, se vyplnilo i tentokrát. Na druhé straně z ojedinělé šance soupeř trefil břevno, míč se odrazil na úroveň penalty k neobsazenému útočníkovi a ten neměl problém z první překonat Koubiče. Definitivní zlom zápasu přišel dvacet minut před koncem. Naší nadějnou standardku nedokázal nikdo před brankou dotlačit do sítě, gólman ihned rozehrál dopředu a Miškovice šly do brejku. Po viditelném ofsajdu, který však pomezní rozhodčí nepochopitelně nezaznamenal, uháněl útočník sám na branku, udělal brankáři kličku a Koubič musel faulovat. Následoval hned trojí trest: červená karta, penalta a gól.

Dotahovat třígólový náskok, navíc pouze v deseti lidech, už bylo hodně těžké. Po chybě domácí obrany sice Venca Hřivna po samostatném úniku snížil na rozdíl dvou branek, víc už jsme toho ale do konce zápasu nedokázali. Z prvního mistrovského utkání jsme tak odjížděli s porážkou 2:4.

Základní sestava: Kouba – Šebesta, Hlaváček, Štěpánek P., Haisl – Schüller, Vodsloň – Ira, Štěpánek R., Hřivna – Blažek.

Lavička: Borovička

Áčko má za sebou poslední zápas přípravy, v generálce na jarní záchranářské boje se v rámci Zimní ligy na Zličíně utkalo s Kunicemi „B“. A v utkání plném zvratů, jak ve skóre, tak v herním projevu, naše mužstvo remizovalo 4:4.
Poslední zimní soupeř vedený starým známým se k zápasu sešel pouze v počtu sedmi hráčů, nás bylo ale o poznání víc, a tak jsme se domluvili, že jim čtyři hráče půjčíme. Místo tradičního černobílého dresu tak přes hlavu přetáhli a na devadesát minut se stali přeběhlíky Kubajs, Jirka Baloun, Rolba a Sergej. Těsně před začátkem druhé části sezony si tak alespoň mohli vyzkoušet připravenost na mistráky takřka všichni hráči.
Přestože se Kunice sešly v opravdu malém počtu, ti, co dorazili, byli fotbalově na velice slušné úrovni. Od úvodu zápasu jsme to však byli my, kdo byl na hřišti jednoznačně aktivnějším a lepším týmem. Vzadu jsme měli dostatek prostoru na zakládání akcí, dobře jsme kombinovali ve středu hřiště, dostávali se přes obranný blok a vytvořili si spoustu nadějných příležitostí.
Jak je naším zvykem, hodně jsme jich spálili, alespoň dvě šance se nám však proměnit přece jen podařilo. Nejprve si po pěkné individuální akci navedl na střed míč Rejža a z vápna uklidil míč do brány a deset minut po něm se po přihrávce z levé strany trefil i v pokutovém území osamocený Páťa Ira.
Nedorozuměním v defenzivě jsme pár příležitostí nabídli také hostům, gól jsme ale za prvních 45 minut neinkasovali a do přestávky šli za pohodlného vedení 2:0. Nutno podotknout, že brankový rozdíl mohl být o poznání komfortnější, celkem povedený výkon jsme však nedokázali přetavit ve více gólů.
Stejně jako v minulých přípravných utkáních jsme po přestávce na dobrý výkon z úvodního poločasu nenavázali. A to ani zdaleka. Najednou jsme naprosto přestali běhat, vytratil se pohyb bez míče a nabídka. V rozehrávce jsme kupili jednu chybu za druhou a nedokázali chvíli podržet míč. A na rozdíl od první půle to byly Kunice, kdo se tlačil dopředu. Problémy nám dělali především velice šikovní a dobře rychlostně vybavení hráči záložní řady.
Na snížení v 60. minutě takřka záhy odpověděl svým druhým gólem v utkání Rejža. Jenže místo toho, abychom hru uklidnili, jsme si koledovali i nadále. Po zbytečných ztrátách ve středu hřiště jsme se nestačili vracet a soupeř hrozil z rychlých brejků. Z nich také během několika minut dokázal srovnat a poté dokonce otočit skóre na 4:3.
Tři minuty před koncem ale přišel další světlý moment Rejži, který si ve vápně počínal hodně důrazně, ve skrumáži vybojoval míč a zblízka ho nekompromisně poslal do odkryté branky. Hattrickem Rejža jen korunoval svůj parádní výkon, po hříchu byl však jediným hráčem, který v utkání snesl absolutorium. A kdyby v samotném závěru uspěl i ve vyložené šanci po rychlém protiútoku, mohl být ještě slavnější.  Takhle z toho byla jen remíza 4:4 a hodně smíšené pocity před začátkem veledůležitých jarních bojů.

Základní sestava: Vopěnka – Šebesta, Štěpánek P., Hlaváček, Haisl – Vodsloň, Ira, Schüller, Hřivna – Blažek, Rejzek
Lavička: Kubů, Baloun J., Rolník, Sergej (všichni půjčeni Kunicím), Rolfes

FK Řeporyje – Aritma (dorost) 0:2

Další pokračování Zimní ligy nás zavedlo na hřiště ve Vokovicích, kde nás čekal zápas proti domácí Aritmě. Do turnaje je sice tým z Prahy 6 oficiálně přihlášen jako dorost, jeho mužstvo je však namíchané z hráčů dorostu i „béčka“ dospělých. Pro nás to ale nebylo žádným velkým překvapením, protože s tímto soupeřem se utkáváme pravidelně každou zimu.

Věděli jsme tedy, že můžeme čekat mladé běhavé protihráče, v zimě a padajícím Mordoru v podobě smíšeného deště a sněhu to však bylo příslibem, že na hřišti rozhodně nebudeme mrznout. V kabině se nás sešlo opravdu hodně, nastupovali jsme tak s tím, že na hřišti můžeme nechat naprosto všechno a budeme mít možnost vystřídat. Někteří borci však za sebou měli tak náročný sobotní večer, že byli schopni odehrát jen prvních pár minut.

V prvním poločase jsme byli lepším týmem, dařila se nám kombinace, nechyběl pohyb a nabídka. Prosazovali jsme se především po stranách hřiště a dlouhými přihrávky za obranu soupeře. Takto jsme si vypracovali velké množství příležitostí, jenže opět jsme naráželi na to, co nás v posledních letech nejvíce sráží dolů – finální fáze a neproměňování šancí.

Největší šanci měl Venca Hřivna, který se ve vápně dostal k odraženému míči a z první pálil do odkryté branky. Jenže místo technické střely zvolil hrubou sílu a jeho pokus skončil na břevně. Následně se k balonu za pokutovým územím dostal ještě Páťa Štěpánek, ten ale zamířil vysoko nad. Slušné příležitosti měli potom Bláža i Míša Kubr. A neujala se ani Vociho dalekonosná „morda“ levou nohou (brankář na ní čeká ještě teď).

V defenzivě jsme během prvního poločasu neměli příliš problém, dobře jsme protihráče obsazovali, jistili se a hráli důrazně. Alespoň jedné chybě jsme se ale přece jen nevyvarovali. Páťova složitá rozehrávka se odrazila přímo do běhu útočníkovi Aritmy a ten pelášil sám na branku, Koubič ale jeho nájezd zneškodnil.

Během poločasové přestávky jsme sestavu hodně prostřídali a vrátili se na hřiště, abychom konečně napravili to, co se nám v úvodním dějství nedařilo – vstřelili gól. Jenže po přestávce už to z naší strany nebylo vůbec ono. Sice jsme mohli jít brzy do vedení, když jsme nastřelili tyčku, ale to bylo na dlouhou dobu vše.

Postupem času nám viditelně docházely síly a domácí převzali otěže zápasu. Byli aktivnější a pohyblivější, z čehož pramenily i jejich šance. Snadno procházeli především prostředkem hřiště, protože jsme nestačili dostupovat. A středem hrací plochy také padl první gól Aritmy. Deset minut před koncem domácí hráč trestuhodně prošel mezi třemi Řeporyjáky až do vápna, udělal kličku i poslednímu Páťovi a sám před Weasleym zamířil přesně ke vzdálenější tyči.

Přestože už jsme mleli z posledního, mohli jsme v závěru ještě srovnat. Robik parádním „bochanem“ z pravé strany našel před brankou Rejžu a ten se na malém vápně dostal k hlavičce. Obránce ho ale lehce rozhodil, a tak jeho pokus nebyl dostatečně důrazný.

V posledních vteřinách jsme navíc inkasovali ještě jednou. A nutno podotknout, že naprosto zbytečně. Weasley místo dlouhého nákopu dopředu volil složitou přízemní rozehrávku na pokrytého Šébu, ten si se situací neporadil a o míč přišel. Pro dva útočníky Aritmy, kteří uháněli na naši branku, už pak nebyl problém upravit skóre na konečných 2:0.

Základní sestava: Kouba – Haisl, Štěpánek P., Šebesta, Vodsloň – Kubr, Štěpánek R., Baloun P., Hřivna – Blažek, Vaněk.

Lavička: Rejzek, Ira, Baloun J., Sergej, Vopěnka, Štípek

FK Řeporyje – FK Sokol Stodůlky 3:4

Mimo zimní turnaj nás čekal přátelský zápas s odvěkými rivaly ze Stodůlek, které bohužel pro nás hrají o třídu výše než my a po podzimní části mají velmi dobře nakročeno k postupu do Pražského přeboru.

Zápas jsme sehráli na umělé trávě na Ohradě s rozměry, které hlavně na šířku mají minimum, co dovolují pravidla. Tato skutečnost se od prvních minut pro nás jako velká výhoda, soupeřovo mužstvo kde nejstaršímu nebylo ani 30 let a těží na první pohled z rychlého pohybu, nemělo doslova prostor, kam nabíhat. Naopak my jsme od začátku výborně kombinovali a celý první poločas drželi se soupeřem krok.

První gól přišel po rohovém kopu z hlavy Tůmy, který krásným náběhem nedal brankáři šanci – 1:0. Soupeř vzápětí vyrovnal snad z první šance, kdy šel ze strany sám na brankáře Koubu. Ten si pomohl malým faulem a následovala penalta – 1:1.

Potom se hrál i dále velmi pěkný a svižný fotbal. V půlce prvního poločasu chyboval stodůlecký stoper a Hřivna po sólovém uniku vrátil vedení na naši stranu. A když vzápětí přidal Schiller na 3:1 po tečované střele, začalo to s námi vypadat velmi dobře. Bohužel těsně před půlí pravé křídlo Stodůlek uteklo a po centru a našem špatném obsazení hráčů ve vápně se stav měnil na 3:2.

Po poločase následovala mírná převaha Stodůlek, ale byli jsme to my, kdo skóroval. Tůma svým druhým a opravdu nádherným golem, kdy si zpracoval do protipohybu celé soupeřovy obrany a levou nohou trefil šibenici. Velmi nadějné dvougólové vedení jsme bohužel ztratili naší z posledních let asi nejčastější chybou, tedy nepokrytí standardky a hlavně špatného vyběhnutí gólmana.

Ke konci soupeř začal být trochu lepší, ale šance si nevytvářel. Ale my jsme mu pomohli lacinou ztrátou míče uprostřed pole. V závěru Stodůlkám pomohl také postranní rozhodčí neodmávaným ofsajdem, po kterém šel soupeř do vedení 5:4. Ovšem dobrý výkon proti papírově silnějšímu soupeři se musí brát pozitivně. Celkově by zápasu slušela remíza.

Počáteční sestava: Kouba – Vodsloň, Kubů, Hlaváček, Blažek – Hřivna, R. Štěpánek, Schiller, Kubr – Vaněk, Tůma

Lavička: Vopěnka, Sergej, Baloun

FK Řeporyje – FK Sokol Stodůlky 3:4

Mimo zimní turnaj nás čekal přátelský zápas s odvěkými rivaly ze Stodůlek, které bohužel pro nás hrají o třídu výše než my a po podzimní části mají velmi dobře nakročeno k postupu do Pražského přeboru.

Zápas jsme sehráli na umělé trávě na Ohradě s rozměry, které hlavně na šířku mají minimum, co dovolují pravidla. Tato skutečnost se od prvních minut pro nás jako velká výhoda, soupeřovo mužstvo kde nejstaršímu nebylo ani 30 let a těží na první pohled z rychlého pohybu, nemělo doslova prostor, kam nabíhat. Naopak my jsme od začátku výborně kombinovali a celý první poločas drželi se soupeřem krok.

První gól přišel po rohovém kopu z hlavy Tůmy, který krásným náběhem nedal brankáři šanci – 1:0. Soupeř vzápětí vyrovnal snad z první šance, kdy šel ze strany sám na brankáře Koubu. Ten si pomohl malým faulem a následovala penalta – 1:1.

Potom se hrál i dále velmi pěkný a svižný fotbal. V půlce prvního poločasu chyboval stodůlecký stoper a Hřivna po sólovém uniku vrátil vedení na naši stranu. A když vzápětí přidal Schiller na 3:1 po tečované střele, začalo to s námi vypadat velmi dobře. Bohužel těsně před půlí pravé křídlo Stodůlek uteklo a po centru a našem špatném obsazení hráčů ve vápně se stav měnil na 3:2.

Po poločase následovala mírná převaha Stodůlek, ale byli jsme to my, kdo skóroval. Tůma svým druhým a opravdu nádherným golem, kdy si zpracoval do protipohybu celé soupeřovy obrany a levou nohou trefil šibenici. Velmi nadějné dvougólové vedení jsme bohužel ztratili naší z posledních let asi nejčastější chybou, tedy nepokrytí standardky a hlavně špatného vyběhnutí gólmana.

Ke konci soupeř začal být trochu lepší, ale šance si nevytvářel. Ale my jsme mu pomohli lacinou ztrátou míče uprostřed pole. V závěru Stodůlkám pomohl také postranní rozhodčí neodmávaným ofsajdem, po kterém šel soupeř do vedení 5:4. Ovšem dobrý výkon proti papírově silnějšímu soupeři se musí brát pozitivně. Celkově by zápasu slušela remíza.

Počáteční sestava: Kouba – Vodsloň, Kubů, Hlaváček, Blažek – Hřivna, R. Štěpánek, Schiller, Kubr – Vaněk, Tůma

Lavička: Vopěnka, Sergej, Baloun

Řeporyje – Košíře 2:0

Zápas dvou diametrálně rozdílných poločasů. Tak by se dalo stručně popsat naše čtvrté vystoupení v Zimní lize. V neděli jsme se na hřišti Zličína sehráli utkání proti Košířím. Vyhráli jsme 2:0, před i po přestávce jsme sice dali shodně po jednom gólu, to bylo však to jediné, v čem se oba poločasy podobaly. První půle od nás byla solidní, druhá naprosto tristní.

Trenér před zápasem pořádně protočil sestavou. Díky střeleckému apetitu v posledních zápasech se Bláža z obrany vytáhl do útoku. Místo něj na levé straně defenzivní řady nastoupil Jirka Baloun, na druhý kraj se vrátil Tóťa a ve středu zálohy se vedle sebe po delší době opět postavili Robik s Tomášem Svobodou.

Bláža utvořil útočné (úderné by bylo příliš silné slovo J ) duo s Páťou Štěpánkem a zbrusu nový útok v podobě zkušeného mazáka a neúnavně lítajícího blázna do sebe zapadl velice dobře. Během prvního poločasu se oba dostali hned do několika šancí. Páťa byl dvakrát sám před brankáře, ani jednou ho však nedokázal prostřelit. Zato Blážovi se gólmana překonat podařilo, ale jeho střela mířící do sítě trefila jednoho z obránců.

Během první půle jsme byli jednoznačně aktivnějším týmem, po většinu času jsme kontrolovali míč a kombinovali na polovině soupeře. Hrozili jsme především z dlouhých balonů za obranu soupeře a po krajích hřiště. Velký počet šancí jsme však pohříchu dlouhou dobu nedokázali přetavit v gól. Dvakrát se do zakončení dostal Míša Kubr, z blízkosti pálil nad branku Páťa Ira a neujala se ani hlavička Tóti po rohovém kopu. Nutno ovšem dodat, že bezgólový stav dlouho vydržel především zásluhou skvěle chytajícího gólmana Košíř.

Ani hostující brankář však po půlhodině hry už vedení Řeporyj odvrátit nedokázal. K trestňáku za velkým vápnem se postavil Páťa Štěpánek a svou „zlatou“ levou nohou parádně zakroutil míč přes zeď k přední tyči. Tentokrát gólman Košíř neměl šanci.

Směrem dozadu jsme během prvních 45 minut nemuseli řešit takřka žádnou složitou situaci, tedy s výjimkou ojedinělého brejku, po kterém se k dorážce dostal útočník Košíř. Zakončení z úhlu ale nezvládl a napálil míč pouze do boční sítě. Do přestávky jsme tedy šli za vedení 1:0. Vzhledem k množství šancí mohl být sice náskok daleko vyšší, předvedený výkon byl ale příslibem do druhého poločasu.

Jenže po změně stran jsme na první poločas herně vůbec nenavázali. Vypařila se kombinace ve středu hřiště, přesné pasy za obranu i snadné procházení přes košířské obránce. Dopouštěli jsme se spousty chyb v rozehrávce, chyběl pohyb, nabídka a více klidu v zakládání akcí. Na rozdíl od první pětačtyřicetiminutovky už jsme si nedokázali vytvořit ani příliš šancí. A když jsme se v nadějné situaci přeci jen ocitli, řešili jsme špatně finální fázi.

Druhého gólu jsme se dočkali až deset minut před koncem. Robik zahrál rohový kop na bližší tyč, kde číhal Bláža a tísněný obráncem stačil lehounce tečovat do branky – 2:0. Trefil se tedy i druhý člen nového útoku, což je nadějná vizitka.

Jenže ještě do konce zápasu jsme mohli i několikrát inkasovat. Nepříliš nebezpečné hráče soupeře jsme do šancí posílali sami našimi minelami ve středu hřiště. Po zaváháních v rozehrávce šli útočníci Košíř několikrát do přečíslení a jen díky dávce štěstí jsme neinkasovali ani jeden gól.

Počáteční sestava: Vopěnka – Baloun J., Hlaváček, Kubů, Haisl – Kubr, Štěpánek R., Svoboda, Ira – Štěpánek P., Blažek.

Lavička: Vodsloň, Rolfes, Sergej

Střelci: Štěpánek P., Blažek